Místo úvodu - 1.díl

13. září 2010 v 11:35 | karaipuku |  Píďovy vzpomínky
Tak je tu září a já už jsem skoro čtrnáct dní studentem jednoho nejmenovaného gymplu.Musím říci,že je to docela hrůza.První den ve škole jsem myslel,že se zblázním.Lidi mi tu přijdou dost strašný.Vyjímkou je kluk s holkou v první lavici.On je typická mánička s džískou a na ní nádherně vyšitý Pražský výběr ,holčina je oblečena v podobném stylu.Snad,alespoň s nimi se bude dát nějak normálně bavit.Moje džíny,tričko,kecky a plyntárna s nápisem Jasná Páka jsem nemohou nějak zapadnout.Snad to bude s přibývajícím časem lepší.Ale jsem pesimista tak asi nebude.

Socialistický svaz mládeže průkaz člena
Přijde mi,že jsem se ocitl ve třídě budoucí elity,zatím se nikdo moc neprojevuje a všichni se rozkoukávají.Ale je zajímavé,že většina mluví pouze o učení a druhým nejprobíranějším tématem je hodnocení posledních hitů Modern Talking,C.C.Katch či Camouflage,nebo jak se všechny ty zběsilosti jmenují.Hned asi třetí den školního roku nám češtinářka,jinak též čestná předsedkyně SSM na škole,oznámila,že někteří z nás byli vybráni aby se stali členy.Asi je to divné,ale já to pocty hoden nebyl.U většiny spolužáků jsem opět v jejich myslích poklesl někam do sklepa,ale mě samotného to spíše potěšilo.Alespoň jsem nemusel trapně vysvětlovat,proč tam nechci.Ale co vždyť je to jen škola.
Konečně zvonek oznamuje konec poslední hodiny dne a já mohu z ústavu vzdělávání vypadnout.Venku před školou potkávám kamaráda,který už je někde ve třeťáku a jdu s nimi do oblíbené hospůdky místních studentů,jíž se familiérně říká U moulina,jak jsem se dozvěděl,dát pivko.Díky za tenhle milý zaplivaný a zakouřený koutek čtvrté cenové skupiny.Spolu s lavičkou za místním obchodním domem,kde se o přestávkách před odpoledkou a také ráno před školou,ale i po jejím skončení scházejí milovníci tabáku.Konečně místo,kde se řeší normální věci.Kde je jaký bigbít o víkendu,funguje tu i čilá výměna magnetofonových nahrávek a vůbec,tak nějak se tu scházejí lidé,kteří nevypadají jako typický student socialistického gymnázia.To co tu seženete vám Supraphon nenabídne.Tak třeba to studium nebude tak nudné jak to první vypadalo.S přibývajícím časem zjišťuji,že ústav navštěvuje plno zajímavých lidiček se kterými si mám co říci.Třeba bude ještě sranda.
S kamarádem jsme objevili úžasnou hospůdku,kde hostinskému nedělá problém nám nalít pivo.Občanka ho nezajímá.Je s podivem,že v sousedství hospůdky se nachází služebna Veřejné bezpečnosti,ale uvnitř hospůdky to vypadá hodně divoce.Cenovou skupinu si netroufam odhadnout,ale myslím že stupnice,které vydávají Restaurace a jídelny asi nestačí.Osazenstvo tvoří cikáni z místní komunity.Nakonec hospůdka se nachází v místech,kde jsou češi značně v menšině.Jak se po čase od hospodského dovídáme i to je důvod,proč sem esenbáci nechodí.Tím lépe pro nás.Máme klid a na čas zajištěn příjemný azyl.Po čase si místní osazenstvo zvyklo na partičku trochu divných gádžů a za čas už jsme byli jejich.Ještě dnes se mi vybaví naprostě jasně ta úžasná atmosféra desáté cenové skupiny,pivko za dvě padesát,startky za čtyři a tláča s cibulí za čyři kačky.Prostě pohoda.Tak to vypadá že školní rok 1988-89 určitě nuda nebude.

Ze vzpomínek nepříliš vzorného studenta Pídi.

Další pokračování budete postupně nacházet v rubrice Píďovi vzpomínky,pokud mi lenost dovolí naklapat pár písmenek a třeba i někoho potěší.
Krásný den Karaipuku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama