Podzim 89 aneb Píďa je ve druháku - 5.díl

30. září 2010 v 21:07 | karaipuku |  Píďovy vzpomínky
Píďa Vám přeje krásný večer a omlouvá se těm,kteří si čtou v mých vzpomínkách,že už jsem dlouho nepsal.Majitel tohohle blogu mě nějak nechce pouštět k počítači.Bane,to bych mu křivdil.Má paměť je děravá!Ale to také není pravda,jsem prostě lenoch.Ale budu dnes pokračovat.Pustil jsem si prastarou nahrávku kapely Zikkurat zachráněnou z magnetofonové pásky,uvařil kafčo,smotnul cigáro a pokusím se pokračovat.

magnetofonová kazeta Emgeton
Zikkurat -Zkaženej zub (doufám,že hlas zpěváka všichni poznají)

Tak skončili jsme prázdninami roku 89.Ty už jsou bohužel minulostí.Je prvního září a kráčím docela nasraný do budovy gymnázia.Dny volnosti jsou pryč a buzerace ve škole dnes začíná.Projev ředitele školy ve školním rozhlase a pak je ještě nutno přetrpět přenos projevu Gustáva Husáka k zahájení školního roku.Pruda a votrava.Třídní nám něco vykládá,ale to nevnímám.Jsem zamilovaný a těším se až skončí škola a já vyrazím za Kačenkou,se kterou mám sraz ve městě.Z letargie mě probouzí zpráva o bramborové brigádě.No alespoň nějaká dobrá zpráva,tři nedělě bez školy nejsou k zahození.To jsem ještě ovšem netušil,že kromě srandy si přivezu ředitelskou důtku a poznání,že při mé nevalné pracovní kázni jsem téměř více prokalil než si vydělal.Ale to teď ještě nevím.Konečně jsme vypuštěni z ústavu.Neomylně směřuji za obchoďák,do koutku pohody,mezi spolužáky kuřáky.Bohužel na našem oblíbeném místě,nějaký kretén vykácel křovíčka a usadil lavičky.Na těch jsou usazeni důchodci a vesele klábosí.Svině ulevuji si.Kam já budu proboha před školou a po škole chodit a hlavně před odpoledním vyučováním byl tenhle koutek balzám na duši.Vztekle nakopávám nejbližší šutr a pomalu mířím na trolejbáč.Mám ještě hafu času,s Kačenkou mám sraz až za dvě hodiny.Po pár krocích potkávám máničku,která chodí
rok víš a ten mě usměrňuje o pár metrů dál,kam se oáza
padesát korun československých v roce 89 to jste za to koupili 20 piv
 přesunula.Zapaluji startku a chytám co je novýho.Vypadá to,že se moc nezměnilo,známý ksichty,prostě normálka.Alespoň si domlouvám nějaké nové nahrávky.Přes ty prázdniny,odstřižen od města,jsem vše co jsem měl doma stačil přeposlouchat a něco novýho by bodlo.Vyrážím do města za Kačenkou.Je nádherně tak vyrážíme na prochajdu kolem řeky.Ty první velké lásky jsou nádherné.Sice škola začala,ale já jsem v sedmém nebi.
Tak podzim roku 89 pomalu začal.Já jsem studentem už druhého ročníku gymplu,tedy studentem spíše návštěvníkem.Bramborová brigáda byla skvělá.Tedy skvělá,musím říci,že sběru brambor jsem opravdu nepatřil k nejlepším se spolužákem Fritzkem jsme se beznadějně usadili na chvostu,v počtu nasbíraných kbelíků.Ale co,ve čtyři sběr končí a od pěti je do devíti legální volno.Docela mě nasralo,že si naši třídu vybral co by dozor největší kretén na škole.Sedí celý den na valníku,zapisuje čárky a prudí,že se flákáme.Ale co,ať si trhne.Držíme si s Fritzkem svý tempo,to jest daleko za ostatními.Občas se podaří i přes veškerou snahu bdělého pedagoga,jeden nasbíraný kýbl nahlásit několikrát.Občas zkoušíme,nahradit brambory natí a hanoru hodit pár brambor.Ale tenhle fígl je brzy odhalen.Nějakej dobrák nás prásknul.Konečně konec,autobus nás odváží do místního JZD,kde spíme.Jdeme na jídlo a pak hurá ven.Volno.Bereme s Fritzkem kazeťák a vyrážíme někam za vesnici.Přidávají se knám ještě dvě holky z vedlejší třídy.Došli jsme až k místnímu fotbalovému hřišti.Vyhlídli jsme si lavičky pod kaštany,kde budeme trochu skryti a zároveň uvidíme i případné špehy z řad pedagogů.kteří určitě vyrazí na razii po hospodách a jiných zákoutí lovit nezdárné studenty holdující alkoholu a tabáku.Kupodivu za kaštany vidíme dřevěnou boudu a z ní se ozývá docela slušná muzika.No co
cigarety značky Sparta
zkusíme to zaklepeme a vlasatec v našem věku nám jde otevřít.Prohodíme pár slov a místní nás zvou dál.Máme kliku a zbytek brigády parádní zašívárnu.Místní klubovna SSM,kdo to za komančů na vesnici zažil,ví o čem mluvím.Uvnitř hulákali z kotoučáku stouni,v rohu naraženej sud s pivkem.Prostě pohoda,oáza.Je jasné,že tady budeme trávit volný čas.Takže nakonec tři nedělěedíky boudě utekly,jako voda a myšlenka na pivko a muziku,pomohla překonat ty nekonečné lány plné čerstvě vyoraných brambor.Když pominu důtku zakouření na záchodě,kde mě k ránu přistihl debil chemikář.Tak pohoda.No díky boudě a výbornýmu pivku,jsem si ani nic nevydělal.Výdělek padl na večery v boudě.Ale co,hlavně,že je pohoda.
Kafe mám dopitý a hlavu prázdnou.
Pro dnešek se loučím. A zase někdy příště u vzpomínání na sladkých náct.
Budu se těšit na Vaše kritiky,ale také Vaše vzpomínky v komentářích.
Krásný večer všem přeje Píďa.

Zdroj obrázků web kouknete.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama