Výmysl bláznivého vědce

2. listopadu 2010 v 20:02 | karaipuku |  Úvahy,tlachání
Možná název trochu zavádějící,ale pokud budete mít tu odvahu dočíst tohle tlachání až do konce,budete mít možná trochu jasněji.

v pradávných bájích
co přinesli z cest
bardi a poutníci
z dalekých krajů

kdo slyšel ten nevěří
příběh tajemný
o synu krále
z hory půlnoční

když osmnácti dosáhne
přijde zlo v ten kraj
pomsta zlého kouzelníka
prokletí rodu

hříchy mládí
smlouva se zlem
král kdysi upsal
svůj lid krví svou

Všimli jste si někdy jak se dospělost často objevuje v pohádkách,filmech,v knihách.Jak magickou se stává hranice dospělosti,dovršení věku osmnácti let.Jako děti jsme plakali nad osudem Šípkové Růženky,prožívali dobrodružství statečných princů a rytířů,kteří se po dovršení osmnácti let vydávali do světa zabít draka,osvobodit princeznu.Proč je tak magický ten předěl,kdy se z dívky či kluka stává dospělý.Nevím proč všichni tihle autoři mají stanovenou hranici,kdy už hlavní hrdina získá moudrost,zkušenost.Nakonec i moderní pohádky tak trochu dělí na věk dětí a věk dospělých.Napadá mi Harry Potter jako jeden z fenoménů dnešní doby.Tam je dospělost,také výrazným dějovým kamenem.
Všichni máme potřebu neustále škatulkovat.A ani v běžném životě to není jinak.V patnácti občanský průkaz,od osmnácti je možné řídit auto,pít alkohol,kouřit,ale také volit.Proč mají všichni dojem,že vše je odvislé od věku.Třeba tomu tak není,ale já prostě ten dojem mám.Kde je psáno,že osmnáctiletý se dokáže vypořádat s alkoholem lépe,že věk osmnácti let zaručeje dobrého řidiče.Ono věk opravdu neznamená moudrost automaticky.Nakonec to znáte sami,co dokáže zplodit mysl rádoby dospělého a kolikrát příjemně překvapí v tramvaji diskuse desetiletých dívčin.
Tak podle věku už patřím mezi ty starší a rozhodně nechci starší bránit a omlouvat.Nakonec klasik tvrdí"nevěřte nikomu,komu je přes třicet".Občas je docela zajímavé pozorovat okolí,jak po mě kouká,co já ve svém věku dělám na koncertě kapely,kterou asi moc lidí mého ročníku neposlouchá.Ale co,každý je tak starý na kolik se cítí a jeho moudrost musí soudit ti ostatní.Ale asi to v nás je.I já se těšil na dovršení patnácti.až dostanu tu prokletou červenou knížku.Pro nás husákovy děti to byla propustka,pro chození i v pozdějších hodinách bez rodičů,patnáct let znamenalo možnost řidičského oprávnění na malý motocykl neboli tenkrát pionýra,dachla,jednohrba a ti šťastnějši třeba simsona.Moc jsem se těšil na patnácté narozeniny.Štvali mě dospělí,kteří mě nerozuměli,štvali,nechápali mé touhy a přání.Já toužil být už dospělý,abych se nemusel nikoho ptát a mohl si dělat to co chci.I proto jsem se těšil na osmnácté narozeniny.Moci legálně zajít na pivko,těšil jsem se až se mě čisník zeptá a už je ti osmnáct a já pyšně vytáhnu občanku a budu moci říci:"Tady je,jo je mi osmnáct,tak jedno."Ale se všemi těmi příjemnostmi přišli také povinnosti a starosti.Ten skvělý pocit,že teď už všechno mohu,byl draze zaplacen.Zaměstnání,z kterého se nešlo ulít jako ze školy,objevil jsem nové nepřátele jako složenku,účty,domácího,který si se železnou pravidelností chodil pro nájem.Ale co bude vykládat.Ti starší znají sami a ti mladší to určitě vidí u rodičů.
Jsem teď podle společenských měřítek tím dospělákem,kterým jsem si moc přál být ve svých školních letech a je ze mě dospělák,který by se rád vrátil do té bezstarostné doby dětství.Jak paradoxní.Asi to tak vždy bude.Chceme vždy nejvíce to co mít nemůžeme.Teď ze mě mluví závist,závidím všem jejich bezstarostné dětství a dospívání.
A teď ještě na závěr si dovolím trocha toho poučování,dospělák se holt nezapře.Přeji všem ať si užívají svou dobu bezstarostnosti a té krásné doby dětství a dospívání.Těm starším přeji uchování mladistvé mysli co nejdéle.A k těm co už vychovávají svá vlastní dítka přeji,aby svým potomkům mohli dopřát to krásné dětství a dospívání,které nám dopřáli i naši rodiče.A všichni si zachovejme ohleduplnost,respektování se,úsměv,pochopení a dobrou náladu.Vždyť dospělost je jen nějaké podivné slovo,které vymyslel nějaký bláznivý vědec a nacpal nám ho do života a doufá,že se podle tohoto slova budeme řídit.

Krásný večer všem Karaipuku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Asnazu Asnazu | Web | 2. listopadu 2010 v 20:10 | Reagovat

krásně napsané...je mi sice jen 15, ale to co tu popisuješ vidím u mých rodičů, slýchám vyprávět od mé mamky a babičky...souhlasím s tebou

2 Robka Robka | Web | 2. listopadu 2010 v 20:27 | Reagovat

Tohle je moc pravdivý článek. Taky mě napadlo to, že vždycky toužíme po tom, co zrovna nemáme. Děti touží být dospělými, protože mají dojem, že můžou všecko a dospělí by si to zase rádi vyměnili s dětmi, protože jejich svět je tak nádherně bezstarostný.
Ovšem může to být i jinak - dítě chce zůstat navždy dítětem, bez schopnosti se o sebe postarat - vždyť kolik je dnes mladých lidí, kteří samostatnost vyměnili za pohodlí rodičovského domu. Připadá mi, že je jich stále víc, za našich mladých let jsme se snažili co nejrychleji opustit hnízdo a dneska je trend opačný. No jo, pohodlnost vítězí. Ale abych se dnešních mladých zastala, oni to mají asi daleko složitější, než jsme to měli my.

3 Hanča Hanča | 3. listopadu 2010 v 16:02 | Reagovat

Já se na to, až budu dospělá moc netěším. Že mi bude 15 mi nijak nevadí, kromě toho že budu mít ten kus papíru zvaný občanka se doufám nic nezmění. Ale až budu dospělá, tak to už bude blbý. Udělat maturitu, chodit na vysokou školu možná se i vdát a mít děti. To fakt nezvládnu, to bude na mě moc náročný.

4 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 3. listopadu 2010 v 16:31 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: děkuji za Vaše komentáře a postřehy k mému tlachání,přeji krásný den :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama