Vzpomínka na 17.listopad

17. listopadu 2010 v 23:13 | karaipuku |  Úvahy,tlachání
Tak většina z nás má první vločka tak nějak spojenou s poetikou přicházející zima a mě stejně jako většinu z Vás fascinuje fenomén první vločky snášející se k zemi a oznamující nám příchod zimy.Ale musím se přiznat,že pro mě první vločka zůstává i pevně spojena se vzpomínkami na listopadové události roku 1989.Coby student gymnázia jsem tuhle dobu naplno a aktivně prožíval.

Mám stále ve vzpomínkách roznášení a vylepování letáků a prohlášení.Tu dobu kdy padal první sníh a já na náměstí hltal prohlášení z ampliónů,sledoval zpravodajství a byl jsem moc šťastný,že jsem mohl tuhle dobu naplno prožívat.Tak pro mě má první vločka u tuhle svou tvář.Která mě naplno zasáhla a zůstává dál v mých vzpomínkách.Jen chci všechny,kteří tu ošklivou dobu vlády rudocha neprožili,měli to štěstí,narodit se do demokratické doby,požádat a jednu věc.Když v listopadu padnou první sněhové vločky,myslete na to,že věci které bereme dnes jako samozřejmost,tu s námi vždy nebyli a nerodili se snadno a že ještě dnes plno lidí na světě zažívá ty zlé časy,které s příchodem listopadových vloček,alespoň v naší zemi skončili.
vzpomínka
vzpomínka
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 17. listopadu 2010 v 23:58 | Reagovat

Hezký článek. Konečně jeden, který není jen žvatláním o tom, jak je sníh krásný a jak se všichni těší až napadne, aby se mohli klouzat a bobovat. ;-)

2 radulina radulina | Web | 18. listopadu 2010 v 9:06 | Reagovat

Moc hezky napsané. Jsem jedna z těch štastných, která tu dobu nezažila. Coby čtyřleté dítě jsem 17. listopad naprosto nevnímala. I tak mám k tomu datu a událostem velký vztah. Stejně jako včera při dokumentu na ČT2, tak i při čtení tvého článku mi po těle přejíždí husí kůže. Moc dobře si totiž uvědomuju, že jsem nemusela žít tak, jak teď žiju a jsem za to vděčná.

3 Čerf Čerf | Web | 18. listopadu 2010 v 10:58 | Reagovat

V tomhle ti můžu jen závidět. Já jsem prožil většinu z těch báječných dní zavřený za zdí vojenského útvaru v Dašicích u Pardubic vytočený k nepříčetnosti. Přitom kdybych byl tou dobou v civilu, jsem přesvědčený, že bych byl přímo v centru dění. Jen právě toho 17.listopadu jsem měl svůj první opušťák a shodou okolností jsem se dostal na Národní třídu chvíli před příchodem demonstrantů. Pěkně v uniformě čs.lidové armády a s vojenskou knížkou jako jedinou identifikací, optimální vybavení pro protistátní demonstraci, nepřítel pro obě strany chystaného střetu. Pěkná a zapamatovatelná životní křižovatka.
Malá črta "podle skutečné události" je pro případné zájemce na http://pvapenik.blog.cz/0911/o-listopadu-na-narodni

4 Robka Robka | Web | 18. listopadu 2010 v 17:24 | Reagovat

Hezky pojatý článek o první vločce...Určitě na tu dobu máš daleko intenzivnější vzpomínky, když si sám byl v centru dění.

5 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 18. listopadu 2010 v 18:40 | Reagovat

[4]: vzpomínek je určit moc,jen je problém je nějak srozumitelně popsat,teď po letech je to spíše o pocitech a jakémsi stavu euforie,ve které tyhle nádherné listopadové dny probíhaly

6 Ina Ina | Web | 1. prosince 2010 v 23:24 | Reagovat

Karaipuku? I ty? Hrubky ve shodě podmětu s přísudkem? Au!
No, já vzpomínám na pár dní před sedmnáctým listopadem. Začaly to protestníma pochodama Teplice. A dost mě štve, že se na to tak snadno zapomíná. Policajti na nás v ulicích Teplic pouštěli psy, nevěděli jsme, ve který minutě bude hůř. O pár dnů na to se situace vyhrotila v Praze. A ví vůbec někdo, jak to v těch Teplicích tenkrát vypadalo? A o čem to doopravdy bylo?

7 karaipuku karaipuku | E-mail | Web | 2. prosince 2010 v 20:41 | Reagovat

[6]: Stydím se stydím,ale co jednou vypuštěno jest,vrátiti se již nedá. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama